K umělému přerušení těhotenství lidé vesměs přijímají jedno ze dvou extrémních stanovisek. Dle mého názoru je správná cesta někde uprostřed. Vzhledem k tomu, že se se mnou zastánci obou krajních pohledů neztotožní, mohu očekávat ostrou kritiku, a to paradoxně z obou stran.
Jedním extrémem je řekněme ultrakonzervativní postoj. Například Hnutí Pro život ve svých stanoviscích uvádí, že v legislativní oblasti je „restrikci nutné chápat jako nezbytnou součást prevence a výchovy celé společnosti.“ O antikoncepci se zde zase dočteme, že „do vztahu se vkrádá lež, protože vylučováním daru plodnosti již jeden druhého nepřijímá plně.“ K podobným stanoviskům se bohužel tzv. Velkopáteční výzvou (http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=22&IDCl=22961) přihlásil i místopředseda KDU-ČSL David Macek.
Tento ultrakonzervativní přístup je však zcela kontraproduktivní. Jde-li jeho zastáncům o to, aby bylo co nejméně potratů, pak volí nástroje, které k tomu nemohou přispět. Nedomnívám se, že zákaz umělého přerušení těhotenství spolu se stanovením tvrdé sankce by bylo důvodem pro ženy, které se pro potrat rozhodnou, aby změnily svůj názor. V konečném důsledku by to ale zcela jistě odradilo doktory. Pak by tyto zákroky načerno prováděli nekvalifikovaní šarlatáni. To by však znamenalo obrovské ohrožení života matky. Hnutí Pro život zároveň v rámci svého osvětového programu naprosto nelogicky brojí proti používání jakékoliv antikoncepce. Vždyť co může více pomoci prevenci směrem k nejohroženější skupině (dospívající děti) než to, aby měly pravdivé informace včetně těch o antikoncepci?
Druhým extrémem je zcela liberální postoj. Je blízký některým feministickým sdružením a mnoha liberálně smýšlejícím jednotlivcům. Myslím si, že ani tento přístup není správný. Nelze zjednodušeně tvrdit, že se jedná jen a pouze o svobodné rozhodnutí ženy. V jejím lůně totiž již existuje nový život, který navíc spolu s ní musel vytvořit i muž. Žena prostě nerozhoduje jen o sobě, a proto to nemůže být čistě její svobodné rozhodnutí.
A kde je ta správná střední cesta? Rozhodně není na jedné straně v nekřesťanském odsouzení a zatracení ženy, která potrat podstoupila, a ani na druhé straně v konstatování, že žena může svévolně rozhodovat o životě a smrti. Podle mého názoru musí jít především o prevenci, aby k tomuto bezpochyby negativnímu jevu nedocházelo. Především mladí dospívající lidé musejí být pravdivě informováni, vzděláváni a vychováváni nejen v oblasti sexuologické, ale zároveň i etické. Cílem musejí být zodpovědní jednotlivci! Dále musí být zajištěna dostatečná pomoc ženám, které se dostanou do těžké situace, kdy o možnosti potratu rozhodují. Zde je jistě prostor pro mnoho pozitivních změn. Závěrem musím ocenit fungující babyboxy, které již zachránily 12 dětí.
