Jsem ze Středočeského kraje, kde za týden proběhne nejexponovanější volební souboj tohoto roku, souboj Rath versus Bendl.

Na straně jedné jsou to Rathovi oranžoví, kteří při pohledu na praktiky svého lídra musejí rudnout nejen vzteky, ale také díky návratu komunistických manýrů. Nejdříve své kolegy z kandidátky donutil podepsat závazek povolebního respektování jeho vlastního názoru pod pohrůžkou soudu a především čtyř milionové pokuty. Poté jim doporučil, aby s médii komunikovali jen písemně a hlavně, aby se u toho nesnažili vyplodit své vlastní myšlenky. Díky Rathově hořké oranžádě vyplynuly na povrch manipulace s pořadím na kandidátní listině. Na protest vůči těmto čachrům odstoupili z kandidátky čtyři členové z okresu Praha-východ. Jak se bude pan Rath chovat ke svým voličům, když už nyní dává takovéto jedovaté kapky svým nejbližším kolegům, tedy spolukandidátům? K tomu, aby nám oranžáda ještě více zhořkla stačí dnešní zjištění, že předseda oranžových Jiří Paroubek se začíná podobat Georgovi Camelovi z legendárního českého filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. V Paroubkově i v Camelově okolí je až příliš mnoho záhadných vražd.

Na straně druhé je to kauzou Morava zdecimovaná modrá krajská organizace. Všichni hlavní aktéři jsou Středočeši:

• Vlastimil Tlustý, který se nechal točit v nemravných scénách jen proto, aby se některý z jeho kolegů chytil na špek, a který měl v úmyslu nahrávat si svou osobní schůzku s premiérem asi proto, aby po zveřejnění této nahrávky „pobavil“ celý národ.
• Jan Morava, který skočil Tlustému na špek a začal vařit onen jedovatý komplot na kohokoliv z vládní koalice, koho by pak mohl potají (netuše, že je vše nahráváno) vydírat.
• Petr Tluchoř, který se jakožto předseda modrého poslaneckého klubu tázal Moravy zde je možné Tlustého špek naporcovat a koupit jen tu nejprorostlejší část, a nebo zda musí špek koupit v celku.

Všemu dává pomyslnou korunu pobočník premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík, který tvrdil, že o žádný Tlustého špek nemá zájem, protože má už spoustu špeků z Mrázkova archivu. A jak to celé hodnotí středočeský modrý volební lídr a hejtman Petr Bendl? Ten říká, že by nejraději modrý poslanecký klub, jehož byl donedávna ještě členem, rozpustil. Zdá se, že modrým nejde ani tolik o úspěch v krajských volbách, jako o úspěch bleděmodrých nebo tmavomodrých na následném stranickém kongresu.

K tomu si ještě přidejme rudé, kteří jsou pro normálně smýšlejícího člověka absolutně nevolitelní. Pak už zbývají snad jen zelení. Ty však nemůže žádný volič, kterému záleží na přírodě, brát vážně (viz některé z mých předchozích článků).